Aktuální doprovodný program knihovny. U každého odkazu je možnost rozkliknutí pro bližší informace.
Pokud máte zájem o akce, které již proběhly pokačujte odkazem ZOBRAZIT HISTORII PROGRAMU.
Evropa je osídlena tisíce let. Některé její části se lidem líbily více, a proto byly osídleny dříve, některé se líbily méně. Nakonec se však lidé uchytili i na severu našeho kontinentu. Tvrdé přírodní podmínky jistě evropské Seveřany nemálo ovlivnily. Přesto, lidé ze severu byli a jsou stejní jako my, lidé žijící ve středu Evropy.
Hospodářem se člověk nerodí, hospodářem se stává. Někdy z donucení, někdy z čiré radosti měnit svoje okolí k lepšímu. Zázrak 13. století by bez generací hospodářů, kteří zvelebovali český stát, nebyl až takovým zázrakem.
V prvním patře knihovny je k vidění výstava výtvarných prací dětí, které se zapojily do výtvarné soutěže a namalovaly nám obrázek se zimním, nebo vánočním motivem. Všem účastníkům děkujeme.
Život Seveřanů se v minulosti nikterak nelišil od každodennosti lidí žijících jinde v Evropě. Jen se musel přizpůsobit drsným klimatickým podmínkám. Tomuto přizpůsobení odpovídal typ staveb, způsob získávání potravy, řemeslná výroba, dokonce i způsob válečnictví. Možná, že Seveřané více dbali na obchod. Drsné životní podmínky však na nich zanechali stopy, určitě byli otužilejší a fyzicky velmi zdatní, ale jisté sklony k trudomyslnosti a temnému vidění světa odrážejí jejich mýty. I jejich bohové jsou takoví...
Seveřané žili v dlouhých domech, po mořích se plavili v dlouhých lodích a po smrti na ně čekaly síně bohů, nebo drsná nicota. Své zesnulé však na onen svět vždy posílali s výbavou, která jim život po životě výrazně usnadňovala.
13. století je považováno za dobu obrovské změny. Přerod starého systému v nový, tzv. středověká transformace, na sebe bral roztodivné podoby. Z dnešního pohledu vypadá 13. století jako velmi zajímavý a úspěšný úsek našich národních dějin. Obávám se však, že zažít dobu takovéto změny bychom asi ani dnes nechtěli.
Každá lidská společnost postupně ve svém vývoji dospěje na křižovatku organizovaného řádu. Ani Seveřané nebyli výjimkou. První pokusy se státním zřízením si však kromě nich nedobrovolně „užíval“ i zbytek Evropy.
Patří mezi naše nejznámější a neuznávanější panovníky. Ve své době byl hvězdou módního středověkého trendu rytířství. Byl to schopný, uznávaný a navíc bohatý český král. Nakonec však skončil jako poražený v prachu bitevního pole. Sic itur ad astra!
Seveřané byli skvělými obchodníky, posléze ale zjistili, že jinde ve světě se žije některým lidem lépe, než jim. Patrně temnota dlouhých polárních nocí stála za nápadem napadnout a okrást své bližní – a světlo světa spatřili vikingové.
Založení nového sídla je proces, který má svá pevná pravidla a postupy. Velmi složitý mechanismus vzniku nového nelze považovat za věc náhody. Míře nákladů proto i ve středověku odpovídala odměna pro úspěšné. V našem případě si o odměnách dokonce můžeme číst ve starých listinách.
Je více než zvláštní, že titíž lidé, kteří rabovali kostely a kláštery říší a států západní Evropy se vydali k velkým řekám Východu a tady se stali tvůrci obchodních stanic a posléze raných států. Jistě, byli to titíž dobrodruzi, lupiči a obchodníci, ale tady kromě zmaru a zkázy dokázali otevřít obchodní cestu do Byzance. Pohříchu, zpočátku byli hlavní obchodní komoditou otroci...
Slavná dynastie vládců Rusi byla severského původu. Ovšem tito Seveřané byli neobvykle přizpůsobiví. Velmi rychle pochopili, že když chtějí stát v čele Slovanů, musí se sami rychle ve Slovany proměnit. Naštěstí středověk neznal bojovný nacionalismus...
Měl pověst velkého elegána, také se rád ženil a od mládí ho nebavilo námořní lupičství. Proto se rozhodl, že se stane zakladatelem norského království.
Dánové na tom byli v minulosti ze všech Seveřanů nejlépe, tedy alespoň co se přírodních podmínek týče. Ale zase na druhou stranu nejdříve ze Seveřanů čelili rozpínání křesťanství. Zakladatel dánského státu nakonec podlehl a nechal se pokřtít. A na překážku tomuto kroku nebyly ani jeho pověstné modré zuby.
Ačkoliv byl tatínek křesťan, děti se v jeho stopách nevydaly. Sven Vidlí vous dokonce křesťany tvrdě pronásledoval, a když mu doma v Dánsku došli, vypravil se na jejich lov na Britské ostrovy. Vnuk Modrozuba to nakonec dotáhl až na pána tzv. Severské říše.
Narodil se mezi vyvolené, jeho bratr byl králem, potom musel uprchnout na Východ, v Kyjevě se mu nejdříve vysmáli, tak se dal do služeb byzantského císaře. Nakonec se oženil s rurikovskou kněžnou, vrátil se domů, stal se norským králem a zemřel při dobývání Anglie.
Na počátku 10. století se Karel Prosťáček zachoval zcela podle svého jména. Dal vikingům část svého království. Od té doby se Normandie stala noční můrou svých sousedů. A pak se jejich vévodou stal levoboček...
Námořní lupičství provozované Seveřany vzešlo ze zcela skromných počátků. Nejprve se na výpravy za cizím majetkem vydávalo pár lodí, pak se počet lupičů zvyšoval, ale stále se jednalo jen o výpravy lupičů. K velké změně došlo až ve 2. pol. 11. století, kdy se levoboček z Normandie nechal korunovat anglickým králem.
|
Městská knihovna Polička 2008 |
Návštěv : 
